Den první: 1. července 2002 - neděle

Dobruška - Sloupno - Jičín - Liberec - Zittau - Berlin - Rostock

Vyjíždíme z Dobrušky v 8 hodin ráno. Ještě že máme střešní box na auto, jinak bychom měli kufr i zadní sedadla v autě pěkně zarovnaná. Přitom jsme jen dva, ale máme hodně jídla a taky teplého oblečení. Jídlo jsem se snažila rozdělit na různá místa v autě.
Až nám budou brát celníci konzervy, tak nám snad nenajdou a nevyhodí úplně všechny. Vyhneme se raději polské celnici, protože Poláci dělají problémy kvůli nemoci šílených krav (teď, když už polevili v opatřeních kvůli slintavce). Popravdě řečeno - pár konzerv s hovězím masem máme taky, ale oni to stejně nebudou přebírat. Když budou chtít, vezmou nám všechno.

Prší. To asi abychom si pomalu začali zvykat na norské počasí. Musíme se stavit u našich ve Sloupně pro vojenskou plachtu – přístřešek k autu, abych mohla alespoň uvařit v suchu, kdyby pořád lilo. Loučíme se s našimi a s Janou – jedou zítra do Chorvatska – a asi o půl desáté pokračujeme přes Jičín na Liberec a dále na Zittau v SRN.
Před hranicemi jsme ještě naposled vzali český benzín. Kousek jsme si k benzínce zajeli (ale jen kousíček) – do Hrádku nad Nisou. Mohli jsme vzít možná benzín těsně před Hrádkem ve vesnici Grabštejn. Ale v Hrádku byl o 0,20 Kč levnější. Bylo to vlastně jedno.

K našemu údivu nás celník nepozdravil německy ale polsky - přecházíme nejprve hranice česko – polské (Opolno Pole). A to jsme se chtěli Polsku vyhnout! Je to ale bez problémů. Po pár stech metrech následuje celnice polsko-německá. Není tu žádná fronta, jsme jediné auto. Zde se už německý celník vyptává – kam jedeme, jestli vezeme alkohol a cigarety nebo benzín v kanystru. Zdálo se nám, že je docela překvapen, když jsme řekli, že jedeme do Norska. (Zdálo se mu to daleko?)

Do Německa jsme přijeli v 11.15 hodin, přestalo pršet a my pokračujeme směrem na Bautzen a Cottbus. Na Cottbus však byla značená objížďka, pak jsme se nějak zamotali a rázem jsme se ocitli na dálnici na Drážďany. Odtud jsme už krásnou cestou rychle jeli na Berlín, ten jsme nechali po naší levé straně (což mi Peťa kladl na srdce, že musíme), objeli jsme ho a pokračovali do Rostocku. Večer kolem půl sedmé nás silnice přivedla přímo k trajektu společnosti Scandline. Ještě bychom dnes trajekt stihli, ale v neděli je o dost dražší. Bez úspěchu jsme ještě zkusili najít trajekt společnosti Easy-line, který má být znatelně levnější. Ale nejspíš už zkrachovali. Takže jsme se pokorně vrátili ke Scandline, objednali si pondělní trajekt v 8 hodin, dostali jsme lísteček s číslem. Dostavit se máme v sedm. Platit budeme až zítra.

V Rostocku nedaleko trajektu (před parkovištěm doprava a pak už rovně) jsme doplnili benzín. Vzali jsme plnou nádrž za 75 DM (1 litr = 1,98 DM). Natural 95 je zde značen jako „Super“.

Začali jsme hledat místo na spaní, což se nakonec podařilo. Od vedlejší silnice jsme byli odděleni velkými keři, takže na nás nebylo vidět. Z druhé strany jsme byli kousek od nákladního vlakového nádraží, ale byli jsme kryti hromadou kamení a vlaků ani moc nejezdilo, takže nás v noci nerušily. Ještě jsme stihli za světla uvařit večeři a čaj ke snídani do termosky a ustlat si v autě na nafukovacích matracích.


Ujeto: 730 km

Zpět