Den dvanáctý: 12. července 2002 - čtvrtek

Vik - Voss - Tvindefossen - Ulvik - Bruravik - Brimnes - Voringfossen - Odda - Latefossen

V pět hodin ráno svítilo sluníčko, ale v 8 hodin, když vstáváme, je už zataženo a vypadá to na déšť. Venku je hrozná zima. Přejíždíme holými pustinami Vikefjellského pohoří, což by byla úplná nádhera, kdyby svítilo sluníčko. My však musíme být rádi, že neprší (jen mrholí). Spousta jezer a chatiček. Už prší.

Kousek před Vossem zastavujeme u vodopádu Tvindefossen. Je prakticky hned u silnice v jednom kempu a já jsem moc ráda, že jsme ho našli. Naši ho mají na pohledu a já jsem ho před cestou do Norska hledala na mapě všude možně, ale nenašla. Teď jsme zjistili, že je na naší trase, kousíček před Vossem. Chybně je na mapě uveden bez d jako Tvinnefossen. Přestalo pršet, fotíme ho. Nakonec ho osvítilo i sluníčko. Ve Vossu jsme si udělali krátkou zastávku, dle průvodce je zde krásný kostel se vstupem zdarma. Bohužel nyní je už vstup 15 NOK. Kupujeme chleba ve Sparu za 7 NOK - zajímavé je, že když chleba stojí 6,90, platíme automaticky 7 NOK, dnes měl stát 7,10 NOK a zaokrouhlili to taky na 7. To by se u nás asi nestalo. Nakukujeme ještě do prodejny RIMI, kde mají ten samý chléb v „akci“ za 5 NOK, takže ho kupujeme taky. Za Vossem nám přestává pršet na oběd a vodopád Skjervefossen. Zde na parkovišti je snad poprvé kohoutek, kde se dá načerpat voda přímo do kanystru a ne pomocí kelímků. Jsou zde lavičky se stolečkem, kde obědváme, ale ty nejsou v Norsku vyjímkou, naopak, jsou podél silnice často.

Odbočujeme na Ulvik, abychom nemuseli platit mýto v tunelu a oklikou jedeme do Bruraviku. Menší potíže při hledání této vedlejší silnice, musíme se kousek vracet.

Trajekt do Brimnes jezdí každou chvíli, za pár minut po příjezdu odplouváme - ve 14 hodin - na druhou stranu Eidfjordu. Plavba trvá necelých 10 minut, platíme 58 NOK. Peťa na palubě kameruje, ale většina lidí zůstává v autech.

Rozhodujeme se pro menší zajížďku za městečko Eidfjord k vodopádu Voringfossen. Jedeme mnoha tunely. Na parkovišti čekáme přes půl hodiny až přestane pršet. Pak prší už méně (a mě už samozřejmě čekání nebaví), takže se na něj jdeme podívat. Obrovský vodopád padá do propasti. Kamerujeme a později i fotíme. Chvíli neprší.

Vracíme se do Brimnes, skoro pořád trochu prší a jedeme směrem Odda, což je odtud 62 km. Cesta k Oddě vede podél Sorfjordu, a jako obvykle až teď v 18 hodin začíná svítit sluníčko, takže je to nádhera. Hory vystupující z fjordu, vodopády, na vršcích hor sníh, někde dokonce ledovce. Vodopád, který si Peťa pojmenoval „Osm sester“ padá přímo do fjordu.

Po cestě sady třešňových stromů, třešně právě dozrávají, někde je už domorodci prodávají u silnice. Všude tabulky - „Norské třešně“. Vařím večeři, Peťa nafoukl matračky, zlobí ho žabka a jedeme dál. Za Oddou ve 20.30 prohlížíme náš dnešní 4.vodopád - Latefossen.

Jedeme z jednoho tunelu do druhého. Dnešní „vodopádový den“ skončil padáním vody i večer, a to dost silným deštěm. Poprvé jsme připravovali sebe i auto ke spánku za deště. Naštěstí jsme měli matrace už nafouknuté od večeře.


Ujeto: 300 km

Zpět

Kliknutím na fotku ji zvětšíte a otevřete v novém okně

kostel ve Vossu		Tvindefossen		Skjervefossen
Voringfossen				Latefossen