Den pátý: 5. července 2002 - čtvrtek

Mo-I-Rana - Polární kruh - Rognan - Ulsväg - Skutvik - Svolvaer

V noci pršelo a prší i teď ráno. Vzbudil mě déšť a světlo. Myslela jsem, že už budeme vstávat, ale bylo půl jedné ráno. Světlo jako ve dne, jen trochu zataženo díky mrakům. Dáváme igelity přes síťky do oken, protože na mě pršelo. Bez snídaně odjíždíme z pěkného plácku u silnice E6. Snídáme na odpočivadle, už neprší.

V Mo-I-Raně mají u ESSO benzín za 9,15 NOK. Dva kilometry před Polárním kruhem zastavujeme na focení a natáčení pusté krajiny, protože se trochu zvedly mraky.

Po 10 hodině přijíždíme na Polární kruh a už leje. Jdeme se podívat dovnitř - je zde centrum se suvenýry. Peťa zajistil razítka do pasů, abychom mohli doma dokázat, že jsme tu fakt byli. V obchodě žasnu nad krásnými „vejci“ z mramoru. Mezitím přestalo pršet, takže jsme se dali do focení a natáčení na videokameru, tedy „kamerování“. Je zde spousta mohylek postavených z kamenů lidmi, kteří si je zde stavějí, protože věří, že se sem pak ještě někdy vrátí. (Takových mohylek je vůbec po Norsku hodně.) V průvodci píšou, že nás toto dlouho očekávané místo nejspíš zklame, ale nás nezklamalo. Líbilo se nám tam moc, nakonec sluníčko ozářilo vršky okolní planiny a to bylo nádherné. Ale zimní bundy jsme tu užili.

Projíždíme národním parkem Saltfjellet, už zase prší. Krajina se nám moc líbí, okolo samé planiny a jen velmi nízké stromky. Ve chvilce je už ale zase sluníčko. Sjíždíme do údolí Saltdalen a krajina se mění v les.

Před Rognanem na odpočivadle při obědě konverzujeme s Norem, spíš on s námi. Peťa si myslí, že říkal, že je to do Norska z Čech dlouhá cesta. Já jsem mu naopak rozuměla, že teď jezdí do Norska hodně Čechů, tak nevím. Spíš se ale kloním k Petrově variantě, protože za polárním kruhem jsme žádného Čecha s autem ještě neviděli. (Ale na Polární kruh přijel autobus z Prahy). U Rognanu se vracíme k pobřeží - k Saltdalfjordu. Moc hezké. Ve Fauske náměstí z růžovobílého mramoru, který se zde těží. Nic moc. Bereme benzín za 9,20 NOK.

Za Fauske krásná příroda – fjord Sorfolda, po pravé straně národní park RAGO. Jeden tunel za druhým. Počasí se mění každou chvíli. V Ulsvägu odbočujeme ze silnice E6 pryč na Skutvik. Je odtud 36 km. Benzín tu mají za hrozných 9,76 NOK. Naštěstí ho teď nepotřebujeme.

Za pošmourného počasí přijíždíme v 17 hodin do přístavu ve Skutviku. Odtud poplujeme na Lofoty. Přijíždíme v pořadí jako druhé auto, stavíme se na první místo v druhé řadě, abychom hezky viděli na připlouvající loď. Zdravíme se s Belgičany, kteří přijeli těsně před námi. Za chvilku nás však odtud vykázal místní výběrčí - černoch - který nás posílá hezky do fronty v první řadě. Každý kromě nás pochopil, že nejdřív se přece plní první řada, teprve když je plná, tak se začne plnit řada druhá atd. Takže jsme teď asi čtvrté auto v první řadě, stojíme za karavenem a dopředu nevidíme vůbec nic. Podle internetu měl trajekt vyplout v 18 hodin, podle zdejší papírové tabulky připíchnuté k budce až v 19 hodin. V 18 hodin po žádné lodi ani vidu ani slechu. Připlula opravdu až v 18.30. Černoch mezitím obešel auta a vybral od nás peníze. Platíme 253 NOK. Museli jsme do seznamu vyplnit naše jména. Černoch nemohl pochopit, že se někdo může jmenovat tak divně jako Valter - ová. Za dvě hodiny se udělala slušná fronta čekajících aut, že se ani všechny na trajekt nevešly. (Ovšem na druhé straně, na Lofotách, byla pak situace mnohem horší. Tam byla fronta aut čekajících na náš trajekt tak dlouhá, že by naplnila nejméně trajekty dva.)

V 18.45 nalodění, v 19.15 odplouváme. Cestování tímto trajektem je mnohem pohodlnější, než když jsme se plavili z Rostocku. Jsou zde krásná měkoučká růžová sedadla, perfektní WC. Ovšem houpe to s námi o poznání více. Kdo nesnese autobus, ten by zde měl užít kinedryl. Na počátku plavby jsem měla už hrozný hlad, protože se během čekání
na trajekt bohužel nedala uvařit večeře, ale když jsem se vydala k autu pro něco k jídlu (lépe řečeno – když jsem se vydala hledat auto v podpalubí, což se mi nepodařilo) a sešla jsem o dvě patra níže, houpala loď s mým žaludkem tolik, že mě hlad okamžitě přešel a rychle jsem se vrátila nahoru, kde to tak hrozné nebylo. A to mám ze všech houpaček nejraději horskou dráhu a ani centrifuga mi nic nedělá. Všichni vypadali jak opilí, když se potáceli po lodi, ale ono to rovně fakt nešlo.

Posléze se ukázalo, že jsem auto ani najít nemohla, protože během plavby se k nim prostě nesmí a jsou za těžkými vraty, které se otvírají až před přístavem.

Večeřeli jsme kvůli trajektu velmi pozdě, až o půl desáté - hned za Svolvaerem. Bylo dost chladno. Rozhodli jsme se změnit trasu a podívat se až na nejjižnější cíp Lofot - do městečka A. Vzhledem k tomu, že je zde světlo celou noc, Peťa chtěl ještě pár kilometrů po večeři ujet. Krajina naprosto senzační. Kolem 23 hodiny jsme začali hledat místo na spaní, což nebylo kupodivu vůbec jednoduché, takže uléháme v autě těsně před půlnocí. Jsme kousíček u moře, ale ne daleko od silnice u jakýchsi ubytoven, které vypadají jako rybářské domky. Jsou mraky, půlnoční slunce neuvidíme.

Ujeto: 475 km

Zpět

Kliknutím na fotku ji zvětšíte a otevřete v novém okně

Polární kruh		Polární kruh		Polární kruh
Polární kruh		mapa na polárním kruhu		za polárním kruhem
Fauske- mramorové náměstí		fjord Sorfolda		Saltdalsfjorden
Sagfjorden		trajekt Skutvik-Svolvaer		Svolvaer