A - Lenkes - Stamsund - Henningsvaer - Fiskebol - Melbu
- skoro až Andenes
Ráno jsme si trochu déle pospali a
míříme na nejjižnější ostrůvky Lofotského souostroví.
Silnice vede podél pobřeží, výhled na moře a ostrůvky je nádherný.
Po druhé straně silnice vystupují strmé skály. Nic hezčího
jsme nikde neviděli, cesta sem se skutečně vyplatí. Trochu nás
zaskočili mýtem na jednom podmořském tunelu - spojuje ostrov
Vestvagoy s ostrovem Flakstadoya a stál nás 65 NOK. Přes
spustu rybářských vesniček jsme dojeli až do A, kde jsme se
prošli do „centra“ a pak ještě na nejjižnější cíp
ostrova, kde už je výhled na širé moře a na ostrovy Vseroy a
Rost - na ně se dá už jen lodí. Je zde plno mořských ptáků,
jejichž křik je hrozně hlasitý, ale zajímavý. Je tu cítit
slabý zápach z ryb, ale je to kupodivu spíš příjemné. V
poledne odjíždíme zpět, vracíme se po E10, udělali jsme
malou zajížďku do vesnice Nusfjord. 6 km vede krásnou přírodou.
Stála za to, vesnice je nádherná. Jsou zde staré rybářské
domky, které si bohatí turisté pronajímají, tráví zde
dovolenou rybařením a projížďkami na lodích. Opět platíme
při zpáteční cestě 65 NOK za podmořský tunel – jmenuje
se Nappstraumtunellen.
Na Lofotách je benzín o něco dražší
než byl na pevnině, bývá kolem 9,45 NOK. My bereme v Lenkes
za 9,37 NOK, opouštíme silnici E10, kterou jsme sem včera přijeli
a pojedeme po č. 815 směrem na Stamsund. Dle průvodce to je
hezká cesta podél pobřeží. Odbočujeme ještě do městečka
Hennigsvaer, kde kvůli focení obcházíme vlastně celé městečko,
které je v polovině rozdělené napříč vodou. Potkáváme se
zde s Belgičany, které známe z trajektu ze Skutviku. V dálce
se ukazuje modro, nádherný výhled na moře. Peťa dnes ráno
poznamenal „dnes sluníčko neuvidíme“, ale je 17.30 a právě
na nás vykouklo. Všechno je hned o 100 % nádhernější,
vrcholky hor ozářené sluníčkem, je to prostě NĚCO. Jsme přímo
„uchváceni“.
V 18.30 přijíždíme do Fiskebolu.
Odtud poplujeme trajektem na souostroví Vesterály do Melbu.
Jsou zde tři řady, již poučeni se stavíme na konec „linie
1“. Tím pádem máme jistotu, že se na trajekt dostaneme.
Odplout bychom měli v 19.15. Přesně se to tak i podařilo. Před
sedmou obešli vyinkasovat auta, platíme 92 NOK - oproti průvodci
podražili o 5 NOK (později se ukázalo, že všechny ceny uváděné
v průvodci z roku 2000 jsou již o 5 - 15 NOK vyšší, ať už
u trajektů, mýta, parkovného nebo vstupného). Při naloďování
jsme trochu pozapomněli, že je naše auto do výšky nastaveno
o střešní box a při zařazování do krajního pruhu na lodi
jsme ho trochu odřeli - byl tam snížený „strop“. Měli
jsme štěstí, že jsme ho nesundali celý dolů. To by byl průšvih.
Během plavby se k autům nesmělo. Plavba trvala asi 20 minut,
strávili jsme ji na palubě, protože byl nádherný výhled na
okolní ostrovy a skály.
Již na Vesterálách jsme povečeřeli
nudle s mákem, umyla jsem si zde ve škopku vlasy a jedeme až
na sever Vesterál do Andenes. Od větráku v autě suším vlasy
na natáčkách teplým vzduchem. Je 22 hodin, sluníčko zatím
svítí a my jsme zvědaví, jestli se nám poštěstí uvidět půlnoční
slunce v Andenes. Máme před sebou ještě asi 100 km. Peťu to
tak posedlo, že předepsanou rychlost ve vesnicích nedodržoval,
protože to „chtěl stihnout“. A to před dovolenou doma vykládal,
že samozřejmě bude jezdit podle předpisů - v obci 50, protože
pokuty jsou v Norsku vysoké.Bohužel se objevily mraky, takže
se sluníčko schová za ně. Je 23 hodin, rozhodli jsme se, že
nemá cenu jet až do Andenes, našli jsme si místo u silnice a
pozorujeme polární záři a sluníčko. Před půlnocí se sluníčko
na chvilinku schovalo za mraky, ale těsně po půlnoci už zase
vychází. Postříkat se na noc OFFEM je dost nutné, ostatně
jako každý den. Spíme v autě, jak jinak. (Zapomněli jsme o půlnoci
kousek vedle auta na kameni videokameru. To bylo ráno překvapení,
když jsem ji tam uviděla.)
Ujeto: 364 km
Zpět