Den osmý: 8. července 2002 - neděle

Saltdal - Polární kruh - Mo-I-Rana - Mosjoen - Trondheim

Jsme 45 km před Polárním kruhem. Vstáváme až o půl deváté. (Ale přitom jsme šli spát už ve 20.15 hodin!) Je nádherně, sluníčko, myjeme se v řece na kamenech, vedle řeky vybíhají zasněžené vrcholky. Prostě nádhera. O půl desáté po snídani odjezd.

Zastavujeme si vyfotit zajímavou dřevěnou benzínku. A už jsme zase na Polárním kruhu. Peťovi se splnil sen, je na Polárním kruhu v tričku a v kraťasech. Jaký je to rozdíl! Když jsme tu před třemi dny chodili v zimních bundách, byli jsme rádi, že na chvilku přestalo pršet. Dnes je nádherně.

V Mo-I-Raně bereme benzín, jde zde nyní levnější než před 3 dny. Teď stojí 9,10, stál 9,15. Zastávka v městečku Mosjoen byla příjemná. Nejstarší a nejhezčí část městečka je vlastně jen jedna ulice, jmenuje se Sjogata a jsou to barevné domky z 19. století. Peťa mění baterii ve videokameře. Do Trondheimu zbývá 397 km.
Cesta byla dlouhá a značně únavná, i když Peťa to snášel dobře - nereagoval na žádné moje nabídky jako např. bonbon, napít, zapnout radio apod. a jen jel a jel. Kromě toho bylo hrozné vedro. Ale to se musí vydržet, byli bychom rádi, kdyby s námi sluníčko ještě nějaký ten den zůstalo. Před Trondheimem policie měřila rychlost. Naštěstí to bylo trochu v kopci, jeli jsme pomalu.

Placení mýta v Trondheimu na dvou místech projel Peťa s přehledem (já s hrůzou, co z toho bude) v pruhu Abonement bez placení. Ve 20.30 je venku 30° C. Na již vyzkoušeném odpočivadle s levným benzinem se tentokrát trochu důkladněji myjeme v umývárně s teplou vodou (a záchodem pro invalidy). Bereme zde opět benzín za krásnou „akční“ cenu 8,96 NOK. Cestu ke spaní pod skokanskými můstky se nám bohužel nepodařilo najít, ale nakonec jsme našli velmi hezké místo v (zřejmě) bývalém lomu. Jsme kousek za Trondheimem a jdeme spát ve 22.30.


Ujeto: 663 km

Zpět

Kliknutím na fotku ji zvětšíte a otevřete v novém okně

čerpací stanice Saltdal		Korgfjelet		bez názvu