Den první: 4. července 2002 - čtvrtek

Z Dobrušky vyjíždíme ve 3 hodiny ráno. Prší, ale „Impuls hraje česky“, tak se jede dobře. Hranice do Rakouska překračujeme v Dolním Dvořišti v 8.15 hodin. Pak za deště pokračujeme směrem na Linz. Za Linzem nás náhle nechtějí pustit po dálnici na Salzburg a žene nás to na Passau. Bloudíme. Bloudíme docela dlouho. Napoprvé jsme ten správný výjezd z dálnice kvůli objížďce netrefili, takže se vracíme a dáváme si celé kolečko znovu. Nyní jsme už šipku „Objížďka“ uviděli včas a stihli z dálnice vyjet. S dalšími problémy jsme se přece jen na dálnici na Salzburg napojili. Neprší stále, místy je modro, podél dálnice začínají hory.

Další problémy na sebe nenechávají dlouho čekat. Nevšimli jsme si za Innsbruckem odbočky na Telfs, kam jsme měli původně v úmyslu jet, a nezbylo nám, než pokračovat na Brenner. Po několika marných pokusech (2krát jsme skončili u budky na placení mýtného a složitě odtamtud vycouvávali) jsme to nakonec vzdali - už nezbývalo nic jiného - a zaplatili mýto 7,95 Eura (!) a vydali se směrem do Itálie přejet Brennerský průsmyk. Další nemilé překvapení - před odbočkou na Sterzing a Vipiteno, kterou jsme z téhle (sice hezké) alpské cesty chtěli už konečně uhnout do Švýcarska - najednou zase budky s mýtem. Zde jsme obdrželi zatím jen lístek, platit se bude zřejmě až při výjezdu z dálnice. Po pár set metrech naše odbočka, platíme 0,90 Euro a jsme v městečku Sterzing. Zkoumáme cenu benzínu - je drahý - a hlavně nevíme, kterým směrem odtud pokračovat - zkoumáme cedule na křižovatce zblízka a přemýšlíme, která cesta je asi ta správná. Zvolíme jednu z nich a jedeme na Jaufenpass. Stále a stále serpentiny do kopce, světélko na benzín již poblikává. Začínáme být trochu nervózní. První den naší dovolené je dost náročný. Naštěstí počasí je teď nádherné, nahoře na Jaufenpassu je perfektní výhled na okolní hory, svítí sluníčko. Pak už serpentiny z kopce, tady trochu benzinu ušetříme a snad to dobře dopadne. Blížíme se k městečku Merano, zde hned kupujeme benzin a na cenu už nekoukáme. Máme plnou nádrž, serpentiny konečně skončily, je nádherně, Peťa objevil ztracené sluneční brýle (které nějaký čas postrádal), zkrátka nálada se zlepšuje. Začneme raději už hledat místo na spaní, byl to náročný den.

Za Meranem uhýbáme na „žlutou“ slepou silnici do Schnalstal, kde jsme byli před pár lety v zimě lyžovat na ledovci. Dojeli jsme až nakonec, je to zde perfektní. Jsme přímo na parkovišti ve výšce cca 2000 m a rozhodně tu nejsme jediní, kteří se zde chystají nocovat. Sluníčko osvětluje zasněžené vršky hor, v 19.15 hodin slunce zapadlo a rázem se prudce ochladilo. Tak honem spát, je 20.30 hodin. V noci byla zima (i v péřovém spacáku).


Ujeto 858 km

Zpět

Kliknutím na fotku ji zvětšíte a otevřete v novém okně

Jaufenpass		Jaufenpass		Schnalstal
		Schnalstal