Den šestý: 9. července 2002 - úterý

V noci malinko krápe, ráno taky. Vstáváme v 5.30 hodin. Tady je zataženo, ale Peťa se šel podívat a tvrdí, že na vrchol Aiguille di Midi je vidět. Spěcháme k lanovce. Platíme 33 Euro za osobu (za parkování jsme ušetřili 5 Euro). V 6.20 kupuje lístky, ale na odjezd čekáme déle než slibovaných 10 minut. Ve stanici Plan de Aiguille přestupujeme opět po značném čekání do další kabinky. Kousek pod vrcholem začíná pršet, jsou vidět i blesky. Moc nadějně to nevypadá. Vystupujeme do chumelenice, všude mlha, není vidět nikde nic. Je kolem 7.15 hodin. Smůla. Prohlížíme si vše, co je zde nahoře dostupné a rozhodujeme se čekat, jestli se nevyjasní, abychom viděli Mont Blanc (4807 m). Po chvíli venku se jdu ráda schovat do kafeterie, kde je alespoň trochu teplo. Zatím tu není moc lidí, takže si sedáme ke stolku u okna a pozoruje „mlíko“ venku. Chvílemi se mlha trochu rozestoupí a je vidět dolů do Chamonix, na některé skály kolem a na lidi, kteří s cepíny a mačkami vystupují na Mont Blanc. Z dálky vypadají jako mravenečkové. Z Mont Blancu je vidět vždycky jen kousek. Všude leží čerstvě napadaný sníh a fouká silný vítr. A už se to tu začíná hemžit Japonci. Přecházíme, posedáváme, kafeterie se plní. V Chamonix je zřejmě hezky, protože sem příjíždějí lidé v šortkách a tričkách s krátkým rukávem. Ovšem tady nahoře pak mrznou. Jsou chvíle kdy je fakt nádherně, chvilkama prosvitne i sluníčko, sníh roztál, ale většinou to děsně fičí. Jsme rádi, že máme kapucy na hlavách.

Vyjeli jsme ráno bez jídla, byli jsme přesvědčeni, že nejpozději za 3 hodinky jsme zpátky dole v Chamonix. Je už 11.30 hodin, Peťa stále doufá, že Mont Blanc ještě uvidíme, že se na něj „nasune modro“. Mám už hlad, kupujeme sýrovou bageru za 3,90 Euro (drahá, ale výborná) a obědváme.

Na nejvyšší místo Aiguille di Midi se dá vyjet výtahem. Zima a silný vítr nám ale nedovolil se tam dlouho zdržet. Výhled byl obdobný jako z nižší části. Vydrželi jsme čekat až do 14.30 (pro mě hrozné čekání!), Mont Blanc jsme sice neviděli, ale bylo to o chlup, neviděli jsme jen jeho úplný vršek. V 15 hodin jsme dole v Chamonix, bereme vodu na WC u lanovky a jedeme směrem na Ženevu. Raději ne po dálnici, podle mapy se zdá, že je to ve Francii placená silnice. Na stejném místě, kde jsme spali, zastavujeme, vaříme trochu dřívější večeři (nebo pozdní oběd). Já si myji vlasy, Peťa se holí. Na francouzsko - švýcarských hranicích chce celník vidět můj řidičák.

Jedeme nejprve na Lausanne a pak odbočujeme k Ženevskému jezeru. Při cestě se v něm v 19 hodin koupeme. Je to příjemné osvěžení. Pokračujeme na Ženevu. Za Thononem odbočujeme na „žlutou“ silnici vedoucí podél jezera, kde za městečkem Yvoire nacházíme perfektní spaní za řadou stromů na malé loučce. Vypadá to dobře.


Ujeto 145 km

Zpět

Kliknutím na fotku ji zvětšíte a otevřete v novém okně

AguileDuMidi  

AguileDuMidi

  AguileDuMidi
AguileDuMidi   AguileDuMidi   AguileDuMidi
         
AguileDuMidi   AguileDuMidi   AguileDuMidi
AguileDuMidi   AguileDuMidi   AguileDuMidi
         

AguileDuMidi

 

AguileDuMidi

 

AguileDuMidi

AguileDuMidi   AguileDuMidi   AguileDuMidi
         

AguileDuMidi

  AguileDuMidi   MontBlanc
AguileDuMidi   AguileDuMidi  

MontBlanc

         
    Chamonix    
    Chamonix