V noci malinko krápe, ráno taky.
Vstáváme v 5.30 hodin. Tady je zataženo, ale Peťa se šel
podívat a tvrdí, že na vrchol Aiguille di Midi je vidět.
Spěcháme k lanovce. Platíme 33 Euro za osobu (za parkování
jsme ušetřili 5 Euro). V 6.20 kupuje lístky, ale na odjezd
čekáme déle než slibovaných 10 minut. Ve stanici Plan de
Aiguille přestupujeme opět po značném čekání do další
kabinky. Kousek pod vrcholem začíná pršet, jsou vidět i
blesky. Moc nadějně to nevypadá. Vystupujeme do chumelenice,
všude mlha, není vidět nikde nic. Je kolem 7.15 hodin. Smůla.
Prohlížíme si vše, co je zde nahoře dostupné a rozhodujeme
se čekat, jestli se nevyjasní, abychom viděli Mont Blanc (4807
m). Po chvíli venku se jdu ráda schovat do kafeterie, kde je
alespoň trochu teplo. Zatím tu není moc lidí, takže si
sedáme ke stolku u okna a pozoruje „mlíko“ venku. Chvílemi
se mlha trochu rozestoupí a je vidět dolů do Chamonix, na
některé skály kolem a na lidi, kteří s cepíny a mačkami
vystupují na Mont Blanc. Z dálky vypadají jako mravenečkové.
Z Mont Blancu je vidět vždycky jen kousek. Všude leží
čerstvě napadaný sníh a fouká silný vítr. A už se to tu
začíná hemžit Japonci. Přecházíme, posedáváme, kafeterie
se plní. V Chamonix je zřejmě hezky, protože sem
příjíždějí lidé v šortkách a tričkách s krátkým
rukávem. Ovšem tady nahoře pak mrznou. Jsou chvíle kdy je
fakt nádherně, chvilkama prosvitne i sluníčko, sníh roztál,
ale většinou to děsně fičí. Jsme rádi, že máme kapucy na
hlavách.
Vyjeli jsme ráno bez jídla, byli
jsme přesvědčeni, že nejpozději za 3 hodinky jsme zpátky
dole v Chamonix. Je už 11.30 hodin, Peťa stále doufá, že
Mont Blanc ještě uvidíme, že se na něj „nasune modro“.
Mám už hlad, kupujeme sýrovou bageru za 3,90 Euro (drahá, ale
výborná) a obědváme.
Na nejvyšší místo Aiguille di
Midi se dá vyjet výtahem. Zima a silný vítr nám ale
nedovolil se tam dlouho zdržet. Výhled byl obdobný jako z
nižší části. Vydrželi jsme čekat až do 14.30 (pro mě
hrozné čekání!), Mont Blanc jsme sice neviděli, ale bylo to
o chlup, neviděli jsme jen jeho úplný vršek. V 15 hodin jsme
dole v Chamonix, bereme vodu na WC u lanovky a jedeme směrem na
Ženevu. Raději ne po dálnici, podle mapy se zdá, že je to ve
Francii placená silnice. Na stejném místě, kde jsme spali,
zastavujeme, vaříme trochu dřívější večeři (nebo pozdní
oběd). Já si myji vlasy, Peťa se holí. Na francouzsko -
švýcarských hranicích chce celník vidět můj řidičák.
Jedeme nejprve na Lausanne a pak
odbočujeme k Ženevskému jezeru. Při cestě se v něm v 19
hodin koupeme. Je to příjemné osvěžení. Pokračujeme na
Ženevu. Za Thononem odbočujeme na „žlutou“ silnici
vedoucí podél jezera, kde za městečkem Yvoire nacházíme
perfektní spaní za řadou stromů na malé loučce. Vypadá to
dobře.
Ujeto 145 km
Zpět
AguileDuMidi | AguileDuMidi | AguileDuMidi | ||
AguileDuMidi | AguileDuMidi | AguileDuMidi | ||
AguileDuMidi | AguileDuMidi | AguileDuMidi | ||
AguileDuMidi | AguileDuMidi |
|
||
Chamonix |